Jednotlivé státy USA v současnosti spravují majetek v hodnotě desítek miliard dolarů, včetně finančních prostředků na bankovních účtech, akcií a pojistného plnění ze životního pojištění, o které se dosud nikdo nepřihlásil.

Celou problematiku komplikuje skutečnost, že americké dědické právo a pozůstalostní řízení (probate), stejně jako problematika nevyzvednutého majetku (Unclaimed Property / Escheat), představují velmi rozsáhlé oblasti. Ve Spojených státech totiž neexistuje jednotná federální právní úprava dědického práva.

Co lze přesto obecně říci o dědickém řízení v USA?

Ve Spojených státech závisí vypořádání pozůstalosti, označované souhrnně jako probate, především na tom, zda zemřelý zanechal platnou závěť (dědění ze závěti, testate), nebo zemřel bez závěti (dědění ze zákona, intestate).

Protože v USA neexistuje jednotný federální dědický zákoník, každý z 50 států uplatňuje vlastní právní předpisy a má specializované soudy pro pozůstalostní řízení (probate courts; například v New Yorku jde o Surrogate’s Court). Základní kroky řízení se však v celé zemi řídí podobnými principy.
Následuje přehled amerického pozůstalostního řízení, od formálních právních úkonů až po nakládání nevyzvednutým majetkem.

1. Zahájení řízení a jmenování správce pozůstalosti

Řízení zpravidla začíná u příslušného soudu okrese (County), ve kterém měl zemřelý své poslední bydliště.

V případě závěti (Testate):
Osoba určená v závěti jako vykonavatel závěti (Executor) předloží soudu závěť a úmrtní list.
Soud ověří platnost závěti a následně vydá dokument označovaný jako Letters Testamentary, který vykonavatele závětio pravňuje ke správě pozůstalosti.

Pokud závěť neexistuje (Intestate):
Není-li závěť k dispozici, požádá blízký příbuzný nebo jiná zainteresovaná osoba soud o jmenování správce pozůstalosti (Administrator).

Správce obdrží soudní oprávnění ve formě dokumentu označovaného jako Letters of Administration.

2. Zjištění a ocenění majetku pozůstalosti (Inventory)

Prvním a nejdůležitějším úkolem jmenovaného správce pozůstalosti (Executor nebo Administrator) je zajistit, identifikovat a ocenit veškerý majetek zemřelého.
Je nutné evidovat bankovní účty, nemovitosti, cenné papíry, osobní majetek a podíly v obchodních společnostech.

V mnoha případech je nutné najmout odborného znalce nebo odhadce (Appraiser), který stanoví tržní hodnotu nemovitostí či uměleckých děl. Tento podrobný soupis majetku včetně jeho ocenění (Inventory and Appraisal) musí být předložen soudu.

Důležité! Který majetek je součástí pozůstalostního řízení?

Ve Spojených státech se významná část majetku převádí mimo soudní pozůstalostní řízení. Tento majetek se označuje jako Non-Probate Assets.
Patří sem zejména:
· nemovitosti ve společném vlastnictví s právem přeživšího splouvlastníka (Joint Tenancy with Right of Survivorship)
· bankovní účty s určenými příjemci pro případ smrti (Payable on Death – POD)
· smlouvy o životním pojištění
· majetek vložený do trustů (Living Trust)

Tento majetek přechází přímo na oprávněné osoby, aniž by musel být předmětem soudního pozůstalostního řízení.

3. Vyrozumění věřitelů a vypořádání dluhů

Americké právo poskytuje věřitelům významnou ochranu. Dědicové zpravidla mohou získat svůj podíl z pozůstalosti až poté, co byly uhrazeny všechny dluhy pozůstalosti.

Výzva věřitelům:
Zástupce pozůstalosti je povinen zveřejnit oznámení v místním tisku a případně také v úředních publikacích, a vyzvat tak věřitele, aby přihlásili své pohledávky.

Lhůty:
V závislosti na právních předpisech konkrétního státu mají věřitelé zpravidla tři až čtyři měsíce na přihlášení pohledávek. V některých státech však mohou být stanoveny i delší lhůty.
Pokud věřitel nepřihlásí svou pohledávku ve stanovené lhůtě, může být její uplatnění vyloučeno.

Platby:
Z majetku pozůstalosti se hradí zejména:
· náklady na pohřeb
· soudní poplatky a další náklady pozůstalostního řízení
· dluhy zemřelého, například dluhy z kreditních karet, hypoteční úvěry a nemocniční účty
· závěrečné daňové přiznání k dani z příjmů zemřelého a případné nedoplatky na dani
· případné dědické nebo pozůstalostní daně (Estate Tax)

4. Rozdělení majetku a ukončení řízení

Po uhrazení všech dluhů a daní předloží zástupce pozůstalosti soudu závěrečné vyúčtování (Accounting), které podrobně zachycuje veškeré příjmy a výdaje související se správou pozůstalosti.

Pokud existuje závěť:
Po schválení soudem se zbývající majetek rozdělí mezi oprávněné osoby (Beneficiaries) v souladu s ustanoveními závěti.

Pokud závěť neexistuje (Intestate):
Majetek se rozdělí podle zákonné dědické posloupnosti stanovené právními předpisy příslušného státu (intestacy laws).

Pravidla se v jednotlivých státech liší, obecně však stanovují následující pořadí dědičů:
· pozůstalý manžel nebo manželka
· děti
· vnoučata
· rodiče
· sourozenci
· vzdálenější příbuzní, například tety, strýcové a bratranci či sestřenice

V některých státech se pozůstalost rozděluje mezi příbuzné z matčiny a otcovy strany, zatímco v jiných může veškerý majetek zdědit nejbližší zákonný dědic.

5. Co se stane, pokud neexistují žádní dědicové?

V této fázi přechází řízení do fáze řešení „nevyzvednuté pozůstalosti“.

Pátrání po dědicích
Pokud nejsou známi žádní příbuzní, soud ani správce pozůstalosti nemohou okamžitě rozhodnout o přechodu majetku na stát.
Mají povinnost provést důkladné a svědomité pátrání po možných dědicích (Diligent Search).

V takových případech se často najímají specializované genealogické společnosti a odborníci na vyhledávání dědiců (Forensic Genealogists nebo Probate Research Firms). Pomocí genealogického výzkumu se snaží vypátrat i vzdálenější příbuzné, například příbuzné v pobočných liniích ve třetím či čtvrtém stupni příbuzenství. Pátrání často probíhá i v zahraničí, například ve východní Evropě, kde mohou stále žít příbuzní předka, který emigroval do USA.

Přechod majetku na stát: Escheat
Pokud je pátrání neúspěšné nebo se oprávnění dědicové nepřihlásí ve lhůtě stanovené zákonem, může dojít k uplatnění právního institutu escheat, tedy k přechodu majetku na stát.

Převod majetku na stát:
Pozůstalostní soud řízení ukončí a nařídí, aby byly zbývající finanční prostředky, bankovní zůstatky a výnosy z prodeje osobního majetku či nemovitostí převedeny do státní pokladny nebo na příslušnému orgánu spravujícímu nevyzvednutý majetek (State Treasury nebo Unclaimed Property Division).

Doba úschovy:
Většina států tyto prostředky okamžitě neutratí, ale po určitou dobu je spravuje a uchovává pro případné oprávněné vlastníky.

V některých státech mohou zákonní dědicové požádat o vydání majetku i po mnoha letech, případně bez časového omezení, pokud věrohodně prokážou svůj příbuzenský vztah k zemřelému.